Act 2 | CzeCSP | STEP | Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě.

Acts 2

Příchod Ducha Svatého

1 Když nastal ^{▼▼ř.: se naplňoval (To se může vztahovat k dovršování sedmi předcházejících týdnů.); srv. L 9,51} den Letnic, ^{▼▼ř. pentékostés; 20,16; L 23,15nn; 1K 16,8} byli všichni spolu na jednom místě. 2 Náhle ^▼▼16,26 se ozval ^{▼▼n.: se stal} zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, ^{▼▼n.: dech; srv. J 3,8} a naplnil celý dům, kde seděli. 3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. 4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým ^{▼▼4,8.31; 9,17; 11,15} a začali mluvit jinými jazyky, ^{▼▼10,46; 19,6; Mk 16,17; 1K 12,10n; 14,21} jak jim Duch dával promlouvat.

5 V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní ^{▼▼8,2; 10,2.7; 13,43; 22,12; L 2,25; 2Pt 2,9} muži ze všech národů, které jsou pod nebem. ^{▼▼4,12; Dt 2,25; Ko 1,23} 6 A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho ^{▼▼ř.: množství} lidí a byli zmateni, ^▼▼9,22 protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 [Všichni] byli ohromeni ^{▼▼8,9!; 10,45; L 24,22} a udiveně ^{▼▼4,13; L 1,21} říkali: ^{▼▼var.: + jeden druhému:} „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? ^▼▼1,11 8 Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, ^{▼▼1Pt 1,1} Pontu ^▼▼18,2 a Asie, ^{▼▼'Asie' označuje v NS záp. pobřeží provincie Malá Asie; 6,9; 16,6; 19,10; 20,4.18; 21,27; 24,19; 27,2; Ř 16,5; 1Pt 1,1} 10 Frygie ^{▼▼16,6; 18,23; Zj 3,14p} a Pamfylie, ^{▼▼13,13; 14,24; 15,38; 27,5} Egypta a oblastí Libye u Kyrény ^{▼▼[oblast dnešního Tripolisu; 11,20; Mt 27,32]} a návštěvníci z Říma, 11 Židé i proselyté, ^{▼▼tj. pohané, kteří se obřízkou připojili k Izraeli; 6,5; 13,43; Est 8,17; Mt 23,15} Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci ^{▼▼L 1,49} Boží.“ 12 Všichni z toho byli ohromeni ^{▼▼v. 7; 8,9.13; 9,21; 10,45; 12,16; Mk 6,51; L 24,22} a zmateni ^▼▼5,24 a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ ^{▼▼10,17; 2S 12,21; Neh 2,19; Mk 1,27} 13 Ale jiní se posmívali ^{▼▼17,32†; Mt 9,24v} a říkali: „Jsou opilí.“ ^{▼▼ř.: Jsou plni nového vína (Gn 27,28); 1S 1,14; 1K 14,23}

Petrovo letniční kázání

Petr se postavil spolu s jedenácti, ^▼▼1,26 pozvedl ^{▼▼Gn 21,16; srv. Dt 3,27p} svůj hlas ^{▼▼4,24; Dt 3,27p; Iz 40,9} a přímo ^{▼▼ř. apofthengesthai, v NS 3×: Sk 2,4.14; 26,25†. 'vyslovovat (jasně) / vyhlašovat (důrazně)' — slovo zde zn.: promlouvat prorocky / z Ducha (také ve v. 4)} k nim promluvil: „Muži ^▼▼v. 22 judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova. 15 Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je ⌈devět hodin ráno⌉. ^{▼▼ř.: třetí hodina dne; srv. 1Te 5,7} 16 Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]: 17 'I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ^▼▼v. 33 ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění ^{▼▼ř. horasis, srv. častější výraz: horama (10,3!); Zj 9,17} a vaši starci budou mívat ^{▼▼ř.: snít} sny. 18 I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat]. 19 A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy ^{▼▼ř.: pára (h.: sloupy)} dýmu]. 20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, ^{▼▼2Pt 3,10} veliký a skvělý. ^{▼▼n.: zjevný} 21 I ⌈stane se,⌉ ^▼▼3,23 že každý, kdo bude vzývat ^{▼▼9,14; 22,16; Ř 10,12} Pánovo jméno, bude zachráněn.' ^{▼▼//Jl 3,1-5}“

22 „Muži izraelští, ^{▼▼3,12; 5,35; 13,16; 21,28} slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, ^{▼▼ř.: Nazorejského} muže dosvědčeného vám od Boha ^{▼▼J 9,33} mocnými činy, ^{▼▼Mt 11,20; 13,54; Sk 19,11; 2K 12,12; He 2,4} divy a znameními, ^{▼▼v. 43; J 4,48; 6,14; 7,31; 11,47; 15,24} které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, ^{▼▼26,26; L 24,18; J 3,2} 23 tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku ^{▼▼4,28; L 22,22; srv. 7,30} a předzvědění ^{▼▼1Pt 1,2} Božího, jste skrze ruce bezbožníků ^{▼▼ř.: bezzákonných} přibili na kříž a odstranili. ^{▼▼L 24,20} 24 Ale Bůh ho vzkřísil, ^{▼▼3,15v; 13,33; 17,31; Mk 16,6} zprostiv ho bolestí ^{▼▼obvykle spojováno s porodními bolestmi (Mk 13,8; srv. Jr 4,31)} smrti, ^{▼▼var.: podsvětí (Hádu); Mt 11,23p} protože nebylo možné, aby byl od ní držen. 25 Neboť David o něm říká: 'Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal; 26 proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději, 27 neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, ^{▼▼ř.: Hádu} aniž dáš svému Svatému ^{▼▼n.: Zbožnému} uvidět zkázu. ^▼▼13,37 28 Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před ^{▼▼ř.: se} svou tváří.' ^{▼▼//Ž 16,8—11}“

29 „Muži bratři, o patriarchovi ^{▼▼He 7,4} Davidovi vám mohu směle říci, ^{▼▼4,31; 28,31} že zemřel ^{▼▼ř.: skonal} a byl pohřben ^{▼▼13,36; 1Kr 2,10} a jeho hrob ^{▼▼Neh 3,16} je mezi námi až do dnešního dne. ^{▼▼ř.: do těchto dnů} 30 Byl to prorok ^{▼▼Mt 22,43} a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí ⌈potomka z jeho beder⌉; ^{▼▼ř.: z plodu jeho beder; srv. Ž 132,11; 2S 7,12n.} 31 viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí ^{▼▼ř.: Hádu; Mt 11,23} a jeho tělo nevidělo zkázu. ^{▼▼Ž 16,10} 32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. ^▼▼1,8 33 Když byl tedy vyvýšen pravicí ^{▼▼n.: na pravici; 5,31; Mk 16,19} Boží a přijal od Otce ⌈zaslíbeného Ducha Svatého⌉, ^{▼▼ř.: zaslíbení Ducha Svatého (tzn. předmět nebo obsah toho zaslíbení); 1,4; Ga 3,14} vylil ^{▼▼v. 17; 10,45; Tt 3,6} to, co vy nyní vidíte i slyšíte. 34 Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: 'Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.' ^{▼▼//Ž 110,1} 36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, ^{▼▼n.: poznává} že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. ^{▼▼ř.: Kristem}“

37 Když to uslyšeli, byli ⌈hluboce zasaženi⌉ ^{▼▼ř.: probodeni; Př 12,18; [jsou dvě možnosti, jak bodat jazykem (= mečem) — ke smrti, anebo k životu, a to dokonce věčnému …]} v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, ^{▼▼16,30; L 3,10; J 6,28} muži bratři?“ 38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání ^{▼▼3,19; 17,30; 26,20; Mt 3,2p; Zj 2,5} a každý z vás ať se dá pokřtít ^{▼▼8,12.36nn; 10,48; 16,15.33; 19,5; 22,16; Mt 3,6p; 28,19; 1Pt 3,21}na základě jména Ježíše Mesiáše ^{▼▼Mt 2,4} na ^{▼▼n.: k (ř. eis)} odpuštění svých hříchů, a přijmete ^{▼▼n.: dostanete} dar Ducha Svatého. ^{▼▼1,8; 8,15; 10,45; 19,2} 39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko ^{▼▼Ef 2,13} a které si povolá ^{▼▼Ř 8,30; 9,24; 2Tm 1,9; 2Pt 1,3} Pán, náš Bůh.“ 40 A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného ^{▼▼n.: pokřiveného (Př 21,8; L 3,5); Gn 32,5; Mt 17,17v; Fp 2,15; 1Pt 2,18} pokolení!“ 41 Ti, kteří [radostně] ^▼▼16,34 přijali ^{▼▼8,14!; Mt 13,20; Ga 4,14; 1Te 1,6} jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. ^{▼▼4,4; 5,14; 6,1.7; 9,31; 11,21.24; 14,1.21; 16,5; 17,12} 42 Vytrvale zůstávali v učení ^{▼▼5,28; 13,12; Ř 6,17; 2Te 2,15v; 1Tm 4,16; 2Tm 3,10; 4,2; Tt 1,9} apoštolů a ve společenství, ^▼▼11,26 v lámání ^{▼▼v. 46; 20,7; L 24,35; 1K 10,16} chleba a modlitbách. ^{▼▼6,4; 12,5}

Společenství věřících

Každé duše se zmocňoval strach; ^{▼▼5,11; L 7,16} skrze apoštoly se [v Jeruzalémě] dálo mnoho divů a znamení ^{▼▼5,12; 6,8; 8,6; 9,34.40; 14,3; 15,12; Mk 16,17; J 14,12}[a na všech byl veliký strach]. 44 Všichni věřící ^{▼▼5,14; 10,45; 16,1; 1K 14,22} byli pospolu a měli všechno společné. 45 Prodávali ^{▼▼4,34; 5,1} svá zboží ^{▼▼n.: pozemky} a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. 46 Denně ^{▼▼5,42; 17,11; 19,9} zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce. 47 Chválili Boha ^{▼▼3,8n; L 2,20} a ⌈byli oblíbeni⌉ ^{▼▼ř.: majíce přízeň; 5,13; L 2,52; srv. Př 3,4} u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ^▼▼v. 41 ty, kteří byli zachraňováni.